Bezpečí ve vztahu

Bezpečí ve vztahu: Jistota, nebo iluze?

Každý chce v lásce bezpečí. Chceme vědět, že nás ten druhý neopustí, že nás nezradí, že budeme přijímáni i se svými chybami. Ale co to vlastně znamená? A existuje ve vztahu vůbec něco jako absolutní bezpečí?

Bezpečí vs. kontrola

Mnoho lidí si plete bezpečí s kontrolou. Myslí si, že pokud budou mít dokonalý přehled o partnerovi—o tom, kde je, s kým mluví a co cítí—získají tím jistotu. Jenže to je past. Kontrola není bezpečí, ale strach obalený do pocitu falešné jistoty.

Skutečné bezpečí nevychází z toho, že "partner nemá jinou možnost", ale z toho, že si svobodně vybírá být s vámi každý den.

Nebezpečí komfortní zóny

Bezpečí často vnímáme jako klid, stabilitu, předvídatelnost. Ale může se stát, že se v tomto "bezpečí" postupně začneme dusit. Vztahy, které se mění v rutinu bez vzrušení, mohou působit bezpečně jen na povrchu. Ve skutečnosti ale mohou být místem, kde se vytrácí jiskra a kde oba ztrácejí sami sebe.

Opravdové bezpečí: Být viděn a přijímán

Pravé bezpečí není v tom, že vás partner nikdy nezklame, ale v tom, že můžete být upřímní, aniž byste se báli odsouzení. Že můžete vyjádřit svůj názor, své obavy i své touhy, a víte, že to neohrozí vztah.

Je to o tom, že se cítíte respektováni i v momentech, kdy nejste dokonalí. Že můžete být zranitelní, aniž by vás to činilo slabými.

Bezpečí začíná uvnitř

Největší paradox? Opravdové bezpečí ve vztahu nezačíná tím druhým, ale vámi. Pokud nemáte bezpečí sami v sobě—pokud nevíte, kdo jste, co chcete a kde jsou vaše hranice—nepomůže vám žádná garance věrnosti ani sliby věčné lásky.

A tak otázka nezní: "Jak mi partner může dát bezpečí?" ale spíš: "Jak si mohu bezpečí vytvořit já, abych ho pak mohl sdílet s druhým?"