Musím…

Co vy a slovo musím?

Občas přemýšlím nad tím, jak moc dokáže jedno jediné slovo ovlivnit náš život. Slovo, které vyslovujeme automaticky, bez přemýšlení. Slovo, které se vkrádá do vztahů, do každodennosti, do našich hlav.

Musím.

Musím být trpělivá.

Musím to vydržet. 

Musím to pochopit. 

Musím být silná. 

Musím to zvládnout sama. 

Musím být ta, která drží rodinu pohromadě. 

Musím ustoupit, protože on má těžké období. 

Musím být ta rozumná, ta klidná, ta, která nevyvolává konflikty.

A tak si postupně stavíme kolem sebe neviditelnou klec. Ne z kovu ale z povinností, které jste si nikdy dobrovolně nevybraly.

Je zvláštní, jak rychle se z "chci" stane "musím". A jak pomalu si všimneme, že už nežijeme svůj život, ale jen plníme očekávání a to  často taková, která nikdo nevyslovil nahlas. 

Ve vztahu to bývá ještě silnější. Tam se "musím" maskuje jako láska. Jako péče a jako kompromis.

Ale někdy je to jen strach. Strach, že když přestanete jet v módu "musím", ztratíte to málo, co u vás ještě drží pohromadě. A tak raději ztrácíte sami sebe.

A přitom je to tak jednoduché  a zároveň tak těžké. Zastavit se a zeptat se:

Co všechno si myslím, že musím… a proč? A co z toho je skutečně moje?

Protože možná nemusíte  být dokonalé. Možná nemusíte všechno chápat. Možná nemusíte být pořád silné. Možná nemusíte nést vztah na zádech. Možná nemusíte zachraňovat něco, co druhý už ani držet nechce.

Možná jediné, co opravdu musíte, je být pravdivé samy k sobě.

A to je někdy ten největší krok, který ve vztahu můžeme udělat.