Proč házíme odpovědnost za své vlastní štěstí na druhé?
03.11.2024
Proč házíme odpovědnost za vlastní štěstí na druhé🤔? Protože je to jednodušší než přiznat vlastní slabost.
Kolikrát už jste slyšeli větu "Kdyby mě víc podporoval, byla bych šťastnější" nebo "Kdyby mě víc milovala, cítil bych se v životě líp"? Kolik z nás neustále hledá chyby v ostatních, když nám něco nevyhovuje? Pravda je taková, že házet odpovědnost za svoje štěstí na druhé je náš způsob, jak si udržet pohodlí, vyhnout se práci na sobě a cítit se ukřivděně. Prostě je snazší říct, že za naše neštěstí může někdo jiný. Jenže tahle hra nás ničí.
🔹Iluzorní štěstí: Proč závisíme na druhých?Od malička jsme vedení k tomu, že někdo přijde a zařídí, aby nám bylo dobře. Rodiče, učitelé, později partneři. Jenže když dospějeme, začne nám docházet, že žádný "spasitel" nepřijde❗️Někteří z nás to přijmou a začnou si život tvořit sami. Jiní se ale zarputile drží myšlenky, že štěstí nám musí zajistit někdo zvenčí.
Tak vzniká iluze, že partner, přítel nebo kdokoliv jiný nám má "doplnit" to, co sami nedokážeme mít. "Nejsem šťastný, protože mě partnerka nepodporuje." Ne, nejsi šťastný, protože nevíš, jak si tu podporu vytvořit sám. Pokud od někoho čekáš, že tě bude "dělat šťastným", nejsi ve vztahu z lásky, ale z potřeby. A potřeba není láska – je to závislost.Hodíme odpovědnost na druhé, protože se bojíme selháníKdyž za svoje štěstí neneseš odpovědnost, máš dokonalou výmluvu. Když se něco pokazí, můžeš ukázat na někoho jiného: "On mi nerozumí, proto nejsem šťastná." Nebo: "Nechová se ke mně dobře, proto se necítím dobře." Tyhle věty jsou ochranným štítem před vlastním strachem ze selhání. Protože pokud přiznáš, že jsi to TY, kdo se stará o svoje štěstí, musíš také přiznat, že jsi to TY, kdo si ho někdy nedokáže vytvořit.Pravda je ale bolestivější. Naše nespokojenost není důsledkem toho, co někdo dělá nebo nedělá – je důsledkem toho, co si odmítáme přiznat sami v sobě.
Zodpovědnost znamená svobodu, ale taky tvrdou práci❗️Přiznat si, že moje štěstí záleží jen na mně, znamená převzít kontrolu. Ale taky to znamená převzít odpovědnost za všechno, co se v mém životě nedaří. A to děsí😱.Když přiznáš, že tvoje životní pohoda je jen a jen ve tvých rukou, najednou nemáš kam utéct, nemáš koho obviňovat. Stojíš tváří v tvář sám sobě, a to není snadné.
🔹Ale tady je klíčkdyž se naučíš, jak se postarat o vlastní štěstí, osvobodíš se od očekávání. Najednou nepotřebuješ, aby tě někdo "doplňoval". Lidi se pak stávají partnery, ne nástroji. Můžeš s nimi sdílet život, nečekat, že ho za tebe zlepší.
🔹VýzvaPřestaňme očekávat, že nás někdo zachrání❗️Pokud chceme být šťastní, musíme přestat čekat na zázrak. Štěstí není otázka "ideálních podmínek" – je to otázka toho, co děláme každý den, bez ohledu na to, jak těžké okolnosti se zdají. Přijmout odpovědnost za své štěstí je jako převzít otěže vlastního života. Není to jednoduché, ale je to jediná cesta, která nás opravdu vede ke svobodě.Pokud chceš, aby tě někdo miloval a podporoval, začni tím, že budeš milovat a podporovat sám sebe. Přestaň čekat, že tě někdo "naplní". Pokud se naučíš naplňovat sám sebe, zjistíš, že tvůj život se nestane snadnějším – ale stane se konečně tvým.
Kolikrát už jste slyšeli větu "Kdyby mě víc podporoval, byla bych šťastnější" nebo "Kdyby mě víc milovala, cítil bych se v životě líp"? Kolik z nás neustále hledá chyby v ostatních, když nám něco nevyhovuje? Pravda je taková, že házet odpovědnost za svoje štěstí na druhé je náš způsob, jak si udržet pohodlí, vyhnout se práci na sobě a cítit se ukřivděně. Prostě je snazší říct, že za naše neštěstí může někdo jiný. Jenže tahle hra nás ničí.
🔹Iluzorní štěstí: Proč závisíme na druhých?Od malička jsme vedení k tomu, že někdo přijde a zařídí, aby nám bylo dobře. Rodiče, učitelé, později partneři. Jenže když dospějeme, začne nám docházet, že žádný "spasitel" nepřijde❗️Někteří z nás to přijmou a začnou si život tvořit sami. Jiní se ale zarputile drží myšlenky, že štěstí nám musí zajistit někdo zvenčí.
Tak vzniká iluze, že partner, přítel nebo kdokoliv jiný nám má "doplnit" to, co sami nedokážeme mít. "Nejsem šťastný, protože mě partnerka nepodporuje." Ne, nejsi šťastný, protože nevíš, jak si tu podporu vytvořit sám. Pokud od někoho čekáš, že tě bude "dělat šťastným", nejsi ve vztahu z lásky, ale z potřeby. A potřeba není láska – je to závislost.Hodíme odpovědnost na druhé, protože se bojíme selháníKdyž za svoje štěstí neneseš odpovědnost, máš dokonalou výmluvu. Když se něco pokazí, můžeš ukázat na někoho jiného: "On mi nerozumí, proto nejsem šťastná." Nebo: "Nechová se ke mně dobře, proto se necítím dobře." Tyhle věty jsou ochranným štítem před vlastním strachem ze selhání. Protože pokud přiznáš, že jsi to TY, kdo se stará o svoje štěstí, musíš také přiznat, že jsi to TY, kdo si ho někdy nedokáže vytvořit.Pravda je ale bolestivější. Naše nespokojenost není důsledkem toho, co někdo dělá nebo nedělá – je důsledkem toho, co si odmítáme přiznat sami v sobě.
Zodpovědnost znamená svobodu, ale taky tvrdou práci❗️Přiznat si, že moje štěstí záleží jen na mně, znamená převzít kontrolu. Ale taky to znamená převzít odpovědnost za všechno, co se v mém životě nedaří. A to děsí😱.Když přiznáš, že tvoje životní pohoda je jen a jen ve tvých rukou, najednou nemáš kam utéct, nemáš koho obviňovat. Stojíš tváří v tvář sám sobě, a to není snadné.
🔹Ale tady je klíčkdyž se naučíš, jak se postarat o vlastní štěstí, osvobodíš se od očekávání. Najednou nepotřebuješ, aby tě někdo "doplňoval". Lidi se pak stávají partnery, ne nástroji. Můžeš s nimi sdílet život, nečekat, že ho za tebe zlepší.
🔹VýzvaPřestaňme očekávat, že nás někdo zachrání❗️Pokud chceme být šťastní, musíme přestat čekat na zázrak. Štěstí není otázka "ideálních podmínek" – je to otázka toho, co děláme každý den, bez ohledu na to, jak těžké okolnosti se zdají. Přijmout odpovědnost za své štěstí je jako převzít otěže vlastního života. Není to jednoduché, ale je to jediná cesta, která nás opravdu vede ke svobodě.Pokud chceš, aby tě někdo miloval a podporoval, začni tím, že budeš milovat a podporovat sám sebe. Přestaň čekat, že tě někdo "naplní". Pokud se naučíš naplňovat sám sebe, zjistíš, že tvůj život se nestane snadnějším – ale stane se konečně tvým.