Vztahy v éře nekonečně volby

Vztahy v éře nekonečné volby

Díky aplikacím a sociálním sítím máme pocit, že "tam venku" je vždy někdo lepší. Místo aby lidé řešili, co se dá zlepšit u sebe i partnera, utíkají hledat nový začátek. Jenže takto se sbírají začátky, ne životy.

Problém:
Pokud máš v kapse neustále "únikovou cestu" v podobě dalšího chatu na Tinderu, těžko se učíš opravdové trpělivosti a závazku.

Emoce ano, ale disciplína nikde

Současná doba nás učí, že hlavní je "cítit se dobře". Jenže vztah není jen o pocitech je to taky o dovednostech. O schopnosti komunikovat, řešit konflikty, vydržet nepohodlí.Jenže mnoho lidí utíká při první krizi, protože si pletou nepříjemné pocity s tím, že je vztah špatný.

Realita:
Každý vztah má okamžiky, kdy se necítíš zamilovaně. To není signál k odchodu, ale k práci.

Individualismus vs. my

V posledních dekádách jsme se naučili být "svým projektem". To je skvělé pro osobní svobodu, ale těžké pro vztah.

Dva lidé, kteří jsou zvyklí žít pro své potřeby, se učí dělat kompromisy mnohem hůř. A pak se diví, že partner není "soulmate", ale spíš "soupeř o čas, prostor a energii".

Informační přehlcení

Rady na vztahy jsou dnes všude. Instagram, podcasty, YouTube… Každý má názor. Jenže místo skutečné praxe v konkrétním vztahu lidé sbírají tipy jako samolepky.

Znalosti bez aplikace = nula.

Víš, co máš udělat. Ale neuděláš to, protože je to nepříjemné.

Nároky vs. realita

Mnoho lidí dnes vstupuje do vztahu s dlouhým seznamem očekávání – partner má být atraktivní, chápající, finančně zajištěný, zároveň dobrodruh i domácí typ, otevřený i tajemný.

Jenže často zapomínáme, že my sami musíme být tím, co chceme dostat.

Dnešní vztahy netrpí nedostatkem lásky, ale nedostatkem odolnosti.

Lidé jsou unavení, přetížení, emočně roztěkaní. Vztah pak není pevná kotva, ale další zdroj stresu.Ti, kdo to chtějí změnit, musí přestat hledat "dokonalého člověka" a začít být "dokonalým partnerem pro někoho nedokonalého".